V pořadí šestou desku „O ptácích a rybách!“ vydávají BraAgas u vydavatelství Indies Scope v březnu 2018.
CD bylo nahráno ve studiu Bros.
Na desce O ptácích a rybách hrají a zpívají:
BraAgas:
- Kateřina Göttlichová – zpěv (sólo 1-3,6-11,13), cistra, kytara, nyckelharpa, dudy
- Michala Hrbková – zpěv (sólo 3,4,12)
- Karla Braunová – zpěv, flétny, klarinet, dudy a další dechové nástroje
- Michaela Krbcová – zpěv, bubny a perkuse
- Jan Hrbek – basa, zpěv 12
- Jan Klíma – zpěv 8,10, cistra
Hosté/ Guests:
- Jan Balcar – kytara, didgeridoo a další zvuky
- Alžběta Josefy – džbán, darbuka
- Hearn Gadbois – rámový buben, zarb
- Hana Hrbková – kontrabas
Produkce – David Göttlich
Zvuk, mix a hudební režie – Jan Balcar, studio Bros, 2017/18
Mastering – SONO Records
Cover design – Alžběta Josefy
Hudba a texty všech písní jsou lidové v aranžmá K. Göttlichové, D. Göttlicha a BraAgas
TEXTY:
Aj ty ptáčku kraholačku
Aj ty ptáčku kraholačku vysoko litaš,
poviz že mi novinečku
jaku tam slychać.
Aj slychać tam novinečku
něhrubě dobrú
že už tvoju najmilejši
ku slubu vedú.
Dva ju vedú, třé ji hrajú
šestému je žal
sedmému se srdce kraje
že ju nědostal
Osmý praví: kamarádi,
poďme jen za ňú
ať ju ješče uvidíme,
pokeď je pannú.
Devátému napisala
na pergamíně
aby sobě hledal pannu
v jiné krajině
Ona stojí u oltářa
mezi družbama
jako kvítek lelujový
mezi vrškama
Aj ty ptáčku kraholačku vysoko litaš,
poviz že mi novinečku
jaku tam slychać
Husičky
Husičky, husičky
vysoko letíte,
vysoko letíte,
každého vidíte.
Zatočte se kolem
nad milého dvorem,
zkažte mu novinu,
že se vdávat budu
Už jsem naň čekala
pět a padesát let,
už mi má hlavěnka
počíná šedivět.
Ten zlatý prstýnek
do prsta zarůstá,
stříbrná tkanečka
k čelu mi přirůstá.
Husičky, husičky
vysoko letíte,
vysoko letíte,
každého vidíte.
Ulianka
Ulianka, čistá panna
u Dunaja šaty prala
Dojeli tam třé husaři:
Poď, Uliško, pojeď s námi.
Já bych s váma ráda jela,
dybych tu bratra neměla.
Bratra možeš otráviti,
možeš s námi předca jeti.
Jak bych já ho otrávila?
Temu sem sa neučila.
Běž do lesa dubového,
nejdeš hada jedového.
Uvař mu ho k snídáníčku,
jak rybičku s černú máčkú.
Poď, Janíčku, k snídáničku,
máš přichystanú rybičku.
A co sú to za rybičky?
Dyť nemá žádná hlavičky.
Hlavičky sem urúbala,
pod okénko zakopala.
Jak ten první kúsek zédl,
hned na celé tělo zbledl.
Běž, Uliško, pro peřinku,
nech položím svú hlavěnku.
Donesla mu tvrdý kámeň:
Ostávaj tu s Pánem Bohem.
Bojanovské zvony zvoňá,
Uliánku drábi hoňá.
A Hodonské dozvonily
Ulianku dohonili
Zazdite mia do kamení,
nech o mně pěsničky není.
Rybičky
Povězte, povězte vy malé rybičky
Neviděly ste tam, neviděly ste tam
Dieuča u vodičky
Viděly, viděly dívalo sa do ní
Si li tak hluboká, jako si široká
Skočila bych do ní
Neskákaj neskákaj, nedělaj ty toho
Či sa ti nelúbí, či sa ti nelúbí
Hladaj si inéhoRožnove Rožnove , stojíš na kopečku
To pro tebe pozbyl, to pro tebe pozbyl
Šuhaj galánečku
Brodil Janík koně
Brodil Janík koně
V polanskej dolině
Koníčky nad vodú
Janíček pod vodú
Koníčky řehtali
jako by plakali
Janíčka hledali
Milá nemeškala
K rybářom běžala
Rybáři rybáři
Zatahujte moře
Utopilo sa mi
Potěšení moje
Rybáři zatáhli
Jánoška vytáhli
A to je ta ryba
Mému srdci milá
Milá nemeškala
K zvonařům běžala
Zvonaři zvonaři
Zvoňte na vše strany
Utopilo sa mi
moje potěšení
Milá nemeškala
K hrobařům běžala
Hrobaří hrobaři
Ukopte mi jamu
Velikú, širokú
Co dvá do ní lehnú.
Janóšek a i já
Lehneme obadvá
Janek můj
Janek můj
vozil hnůj
do bařinky skácal
nohavičky zmáčal
Bože můj
Janek můj
vozil hnůj
přiletěla vranka
uchytila Janka
Bože můj
Chytlas mia má milá
chytlas mia na sidla
nemožu uletět
svázalas mně křídla
Svázalas mně křídla
hedvábnú šnúřečkú
nemožu uletět
za jinú děvečkú
Vlaštověnka
Ach laštověnka, černý pták
rano vstává, švihotává,
mladé ludí, ze sna budí
Ach laštověnko černičká
přeleť polečko znizučka
Přeleť přes mi to stavení
hdě je moje potěšení
Ach, mám srdce zarmúcené,
jak do trňa zatlačené
Ach, potěš potěš milý Bůh
nepotěšiš, musim zhynuť
Ach, zhynu ja něnadale,
nepratele stoja všadě
Nepřately mám na sebe,
nědaju mi, synku, těbe.
Kovářka
Byla tě stará kovářka Měla synáčka Václavka
Nedala se mu ženiti Kázala mu vandrovati
Vandruj, Václavku, vandruj pryč Dám ti na cestu ostrý meč
A Václavek se rozhněval Jednoho muže rozsekal
Teď vzkažte mojí mateři Ať mě nečeká k večeři
Ať za mnou přijde s košilkou S konopnou a s tou tenkou
V konopné budu choditi A v tenké budu viseti
Nevěšejte mě na duby Objedli by mě holubi
Nechte mě viset na jedli Tam milá pro vodu chodí
Až tej voděnky nabere Holuby ze mne odžene
Ej hukša hukša z milého Nežerte těla bílého
Nežerte těch černých očí Co mě přivodily k pláči
A holubi jenom žrali Jenom kosti zanechali
V čirém poli stojí zámek
V čirém poli stojí zámek
Slúžil tam jeden pacholek
Slúžil tam s jednú děvečkú
To s rychtářovú dcérečkú
Sedym let tam spolu byli
Slova spolu nemluvili
A jak bylo v osmém létě
Pán Bůh jim dal krásné dietě
Tak se spolu uradili
By to dítě zmordovali
Zlatú šňůru ukrútila
Do studnice ho pustila
Dívča paní to vidělo
Hned pánovi žalovalo
Pantatíčku zlá novina
naša Anka měla syna
do studnice ho pustila
Stojí, stojí šibenička
Na ní bílá holubička
viset tam bude Anička
A idě kat s ňú po mostě
A rozpráví s ňú po sprostě
Chceš, Aničko, mojú býti
Já ti kúpím živobytí
Dělej, kate, jak máš dělat
Moje očka zavazovať
Jak sem teho zaslúžila
tři děti jsem usmrtila
Jak ta slova vypustila
hned ji hlava odskočila
Zezulenka
Zakukala zezulenka sedňa na jalovec
která žena muža bije to není pěkná věc.
Tři dni na něj kukala,
jest a pit mu nedala.
Kuku kuku, safijenský kluku.
Zavřela ho do posady, že se jí nekořil
prut na něho naměřila, aby se jí modlil.
V kotle vodu vařila,
ruce, líce pařila.
Kuku kuku, safijenský kluku.
Má ženuško nejmilejší, já tě pěkně prosím,
nedělej mně té potupy, já tě bíti musím.
Nepřestala žehrati,
nechtěla se podati,
až on začal já na zada hrati.
A ta přemilá hra celú hodinu trvala,
až její zádečka modrým kvítím prokvetala.
A už já to dobře znám,
že je muž nad ženú pán;
už já dycky mu slovo dobré dám.
Šlo děvčátko na travičku
Šlo děvčátko na travičku
do zeleného hájíčku.
Postřehlo tam šohajíčka
rybářového Janíčka.
Ty Janíčku rybaříčku
chytni mně jednu rybičku
Převezl ju po Dunaju
dolů k zelenému háju.
Nohy ruce jí urúbal,
černé očka jí vylúpal.
Ach Janíčku srdce moje,
kam jsi poděl oči moje?
Tam sú tvoje černé oči,
kde sa Dunaj kolem točí.
Spiéše sa rozlúčí
Spiéše sa rozlúčí
Dunajek s písečkem,
než sa já rozlúčím
se svojím synečkem.
Spiéše sa rozlúčí
drobná rybka s vodú
než sa já rozlúčím
má panenko s tebú.
Spiéš voda Lidečkem
hore zpátkem půjde,
než na mé hlavěnce
věneček zas bude.
Kdo to chodí po krchově
Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, nový šafář, z tohoto dvora hospodář
Řekni doma mojí paní ať mi šije rubáš nový
Přišel šafář, přišel domů, sednul za stůl, sklonil hlavu
Vzkazuje ti tvůj pán první bys mu dala rubáš nový
Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, tvoje paní, nesu tobě rubáš nový
Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila
Nechytej se krku mého, vždyť vidíš jen mrtvé tělo
Třeba je to mrtvé tělo, bývalo mi často milo
Vstup, paní, vstup, vstup doleji a nestůj jen na okraji
Přiletěli dva holoubci, sedli sobě na zvonici
A tak překrásně houkali, jakoby hrany zvonily
Jak sirotci uslyšeli, tak na krchov pospíchali
Ach, matičko, roztomilá, komu jsi nás zanechala
Vždyť jste, dítky, dosti staré, opatrujte jedno druhé